Budou mít v dalším boji o hrad větší šanci nezávislí, nestraničtí kandidáti?

Neměla by být aktivní příslušnost k politické straně spíše určitým handicapem pro úřad prezidenta? Právě exponovaní, ať už bývalí, nebo současní politici, mají v případě zvolení asi největší potenciál pro následné problematické

rozdělení společnosti na dva nesmiřitelné tábory, jak k tomu došlo i v případě první přímé volby Miloše Zemana.  

Následující řádky berte prosím jako moje zamyšlení, budu moc rád o pokud možná kultivovanou diskuzi, nebo Vaše názory v komentářích, budete-li mít zájem. Předem děkuji!

Diskuze je již od půlnoci k dispozici, technický problém byl administrátory odstraněn. Omlouvám se za případné potíže.

V minulé volbě vyhrál tábor Miloše Zemana proti táboru Karla Schwarzenberga o půl miliónu hlasů, při u nás nadprůměrné volební účasti na úrovni 60%. Do "top duo" tehdy postoupili dva významní politici jeden aktivní, dokonce předseda strany TOP09, druhý bývalý předseda vlivné ČSSD, v době volby ale již členem SPOZ, dnes stále členem, ale již "jen" SPO.  Do "top teen" přitom postoupili pouzí dva nestraníci. Původně favorizovaný nestraník Jan Fischer skončil s poměrně velkým odstupem na třetí příčce. 

V případě prezidenta voleného parlamentem, je kupčení v podobě politických dohod, logickým krokem pro volbu jednoho z exponovaných politiků třeba i proto, aby jej "diplomaticky uklidili" z parlamentu, jak tomu bylo např. v případě Václava Klause.

V přímé volbě máme šanci si zvolit prezidenta bez ohledu na politické kupčení, ale jak ukázala historicky první přímá volba, jsme asi národem lehce zmanipulovatelných politiků, protože volba dopadla v podstatě tak, jakoby volil sám parlament.

Například Slováci možnosti a potenciál přímé prezidentské volby pochopili a využili mnohem lépe nežli my. A ať už se nám prezident Kiska zamlouvá nebo ne, rozhodně nedělá v mezinárodním měřítku své zemi dělá velmi mírně řečeno "medvědí službu" jako nám náš současný prezident. Ani zdaleka rovněž nepolarizuje společnost ve své zemi podobně jako Miloš Zeman v té naší.

To je ale samozřejmě čistě moje subjektivní hodnocení, vím, že minimálně polovina národa vidí roli našeho prezidenta radikálně odlišně. A já to respektuji, zároveň jsem ale vděčný, že mohu svobodně dát najevo svůj názor. Tím chci říci, že i se Zemanem, nebo navzdory jemu, nevím, stále patříme mezi demokratické země s velkou mírou svobody slova.

Pro mě je důležitá osobnost, pokud možno s neposkvrněnou minulostí, úspěšná osobnost, klidně z podnikatelského, uměleckého prostředí, nebo jiných sfér veřejného života. Aktivní, nebo bývalý významný exponovaný politik je právě z důvodu velkého rizika následného rozdělení společnosti na dva nesmiřitelné tábory asi tím největším potenciálním rizikem. 

Často slýchávám argumenty, že prezidentem může být pouze člověk s politickou zkušeností. Můj názor je naopak přesně opačný. Prezident není solitér. Prezident je obklopen týmem poradců. Byť se nám to z důvodu možného ovlivňování nemusí líbit, je to nutnost, protože ani prezident není Bůh a nemůže vědět všechno. Jinak tomu není ani u Miloše Zemana. Zapomenout samozřejmě nemůžeme na hradní protokol resp. kancelář prezidenta. Až se já budu rozhodovat o té příští hlavě státu, nebudu volit kandidáta, který nám nepředstaví tým svých nejbližších budoucích spolupracovníků a nenastíní alespoň typy jeho budoucích poradců. 

Funkce přímo voleného prezidenta v parlamentní demokracii premiérského typu, se striktně stanovenými a dost výrazně omezenými pravomocemi prezidenta, dává podle mého názoru, velkou možnost ke zvolení nepolitika. Nevidím žádný problém ve vztahu k pravomocem souvisejících s pověřováním a jmenováním vlád, jmenováním členů ČNB,  soudců, profesorů apod., ba přímo naopak. 

Moc bych si proto přál, aby v oné "top ten" v roce 2018, bylo podstatně více nezávislých kandidátů. Myslím kandidátů, skutečných respektovaných osobností. Mrzí mě, že se často setkávám s "ohrnováním nosu" v podstatě nad jakýmkoli nezávislým kandidátem i od lidí, kteří nesouhlasí s politikou a chováním současné hlavy státu.

O jeho skalních příznivcích nyní nepíši, ty respektuji (pravda někdy se skřípěním zubů), jsou a budou to jeho voliči, bude-li znovu kandidovat. My ostatní bychom ale asi měli přestat "čecháčkovsky" remcat, drobit síly a uvědomit si, že nechceme-li, aby na hradě na dalších pět zakotvil opět Zeman, nebo typově podobná osobnost, třeba Václav Klaus, budeme asi muset každý ubrat ze svých ideálních měřítek.

Na každé osobnosti, každém kandidátovi totiž lze nalézt "mouchy". Budeme-li ovšem hledat pouze ty "mouchy" na každé z osobností, která bude mít tu obrovskou odvahu a odpovědnost jít na trh se svojí kůží, pak lze s naprostou jistotou tvrdit, že to Miloš Zeman, bude-li opět kandidovat, nebo možná dokonce Václav Klaus, bude-li on nakonec tím smluvně opozičním kandidátem, mají opravdu předem vyhrané!

A vyčítat jejich případné další zvolení do čela země, té druhé disciplinovanější polovině národa, která opravdu není tou hloupější, jak také bohužel často slýchávám, že si ona zvolila svého prezidenta, je bohužel bohapustý alibismus. Demokracie je mimo jiné také o odpovědnosti (jít k volbám) a respektu (uznat výsledek). V demokracii bere vše většina a je to tak v naprostém pořádku! 

Takže nechceme-li opakovat výsledek posledních voleb, přestaňme remcat a svoji vůli ke změně projevme u volebních uren. Následné protesty na náměstích už nic nezmění a je to tak v demokratické společnosti naprosto v pořádku. Revoluce není projevem vyspělé demokracie! Miloš Zeman opravdu není ani Hitler ani Stalin a na vrtochy vzhledem ke svému věku má také právo. A pokud se nám to nelíbí... Ale to bych se stále dokolečka opakoval...