Když mi moje máma již v dětství, nebo pubertě říkala poněkud jadrnou, za to pravdivou poučku ve smyslu "Mysleti znamená píp věděti", tehdy jsem moc nechápal. Za to dnes již chápu naprosto dokonale. "Myslí si" totiž skoro všichni.
Přiznávám, že i já se tohoto nešvaru občas, no možná na můj vkus dost často dopouštím. Ono "myslet si..." je vlastně tak strašně jednoduché. Proč pátrat po faktech, zdržovat se studováním nudných statistik, nebo zjišťováním, ověřováním relevantních informací. Proč? Vždyť stačí zajít třeba do hospody, a dát tam hezky u pivka s kámošema hlavy do hromady. To by bylo, aby se něco "nevymyslelo". A když si to navíc "myslí" a říká Franta s Pepou, kteří to slyšeli od toho Tondy v televizi, tak je to samo hotová věc.
No a pak, ideálně třeba ještě trochu v rauši, po návratu domů šup s nově získanými postřehy a vědomostmi na Facebook, nebo jinou oblíbenou sociální síť, případně ani takový blog není marný... Konec konců na sociálních sítí se dá taky načerpat spousta "zaručených objektivních" informací. A nebo stačí zavítat do jiné studnice všech "mysliven" třeba na Parlamentní listy, omlouvám se, nevím proč mi napadli právě ty...
Tímto způsobem konkrétně já při získávání informací sice obvykle nepostupuji, byť přiznávám, že si to nepochybně i o mě řada nesouznějících čtenářů může "myslet". Nejhorší pro mě je když to jak úžasně "myslí" slyším, nebo čtu v každém druhém rozhovoru s politiky, ale i řadou jiných veřejně známých osobností napříč všemi sférami života.
Přitom získat relevantní informace pro utvoření si názoru stojí jenom trochu času a občas je k tomu nutné přičíst i to otravné a vysilující přemýšlení. Teď mluvím, pardon píši, o každodenních našich starostech a problémech, které nás dnes a denně obklopují a o nichž jsou nepochybně relevantní informace dohledatelné. Je fakt, že když se člověk dopátrá odpovědí, je mnohdy rázem po zdárně se vyvíjející se zajímavé kauze. I já si ostatně velice rád zaspekuluji a když tím někomu trochu zvednu mandle, tak o to lépe.
Ti co ale jenom "myslí" a zcela rezignují nad jakoukoli snahou si získané informace ověřovat, ideálně z více relevantních zdrojů a pokračují tak dále v šíření dezinformací, pomluv a drbů, jsou ideálním terčem a cílem nejroztodivnějších populistů, samozvaných vůdců, nebo jiných ať již nebezpečných, nebo zdánlivě neškodných propagátorů, ale i třeba "oblíbených" podomních prodejců (šmejdů), kteří tak nějak již patří ke každodennímu koloritu. I v případě "šmejdů" jsou "myslitelé" velice ohroženou skupinou a proto se jim u nás asi také tak daří.
U lidí, osobností které jsou schopni v jednom souvětí si dvakrát "myslet" jednou se "domnívat", aby to tak nepralo do uší, a v každé druhé větě používají "podle mého názoru" mi nezřídka stávají vlasy hrůzou, nebo spíše údivem. V tom lepším případě je toho "myslitele" možné stiskem tlačítka, nebo klikem myši zavřít, když už je toho "myšlení" na můj vkus přes míru. V tom horším případě, tváří v tvář takovému "mysliteli", je to většinou o něco horší, nezřídka i zábavnější...
Nejkrásnější na celé té "myslitelské" epizodě je, že se nevyhýbá opravdu nikomu z nás. Každý z nás se čas od času ocitneme v roli takového "myslitele" a je každopádně dobré, pokud nám to dříve, nebo později alespoň dojde...
Takže "myslivosti" zdar, zpět ni krok!
