Všem kteří si přečtou tento blog přeji pohodové prožití vánočních svátků a do roku 2017 nám všem přeji zejména více porozumění, sounáležitosti, pozitivního myšlení, empatie a mnohem méně negace, lkaní, ustrašenosti a sobeckosti...
V našich končinách se dnes a denně potýkáme se spoustou vjemů, problémů, které každý z nás vnímáme a řešíme po svém. Není ale od věci, se čas od času zastavit a uvědomit si, jak jsou naše sebevětší a mnohdy opravdu i existenční, nebo tragické problémy malicherné, ve srovnání s bojem o přežití, kterému každodenně čelí např. obyvatelé válkou ničené Sýrie, jejímž mementem se dnes stává zejména území Aleppa. V této do nedávna krásné, památkami doslova nabité zemi, dnes proti sobě, s ISIS, nebo proti všem, otevřeně válčí zejména dvě světové velmoci. Většina obyvatel země je na útěku, zbytek sužuje hladomor a každý den který přežijí, těžko říci, zda je pro ně vysvobozením, nebo ještě větším utrpením.
Je dobré také připomenout, že více než polovina lidské populace, žije v podmínkách nesrovnatelných s podmínkami lidí, které my vnímáme jako "chudáky". I ten největší "chudák" žijící v našich poměrech je "grófem" oproti více než polovině obyvatel planety Země. Neměli bychom při řešení našich problémů zapomínat na utrpení těch, kteří neměli to "štěstí" že se narodili např. v "konzumní" vyspělé Evropě.
Ani u našich východních, téměř sousedů, není po anexi části jejího suverénního území, větším, rozpínavějším a mocnějším sousedem, stále situace zrovna růžová a ani řešení této bezpečnostní krize není v dohlednu. Nadcházející poněkud nevyzpytatelné politické změny u našeho západního zámořského spojence, řešení ukrajinské otázky asi o moc dále neposunou, bohužel už asi vůbec na stranu Ukrajiny.
Pokud bych si tedy já sám mohl něco přát, bylo by to vyřešení, nebo alespoň podstatné zlepšení jak situace v Sýrii, tak i na Ukrajině. A také bych si přál, aby si mnohem více nás "boháčů" z vyspělých zemí uvědomilo, že slabším a těm méně rozvinutým je třeba mnohem více pomáhat na jejich územích.
Zastavit např. válečné běsnění asi nedokážeme, ale možnost zapojit se do humanitární pomoci má opravdu každý z nás. 1,2,3,5...% z našeho měsíčního, nebo ročního příjmu mohou např. před hladomorem zachránit celou rodinu, nebo vesnici. Pro nás je to většinou zanedbatelná částka, kterou "vyhodíme" za nějaký nepotřebný životní "nadstandard" a v jiné části světa přitom tyto prostředky představují hranici mezi životem a smrtí.
Nestojí to za zamyšlení a vykročení tím správným směrem, právě v době asi největší "hojnosti" v roce, na vánoce? Proč se nerozdělit o "drobné" a neumožnit tak někomu v jiné části světa přežít? A každý si můžeme vybrat ze stovek renomovaných humanitárních organizací na celém světě, které již dokázali, že vědí jak, kde a čím účelně pomoci těm, kteří pomoc potřebují...
