Je opravdu Islám tím převtěleným zlem a naším skutečným nepřítelem?

Kdy začala skutečná novodobá válka křesťanské civilizace s tou Islámskou? Je možné, reálné zvítězit v této válce silou a bylo by to vůbec spravedlivé? Zkusme se na to podívat očima našeho světa ale i očima jejich světa.

Úvodem připomenu a navážu na jednu myšlenku ze včerejšího blogu, k dokončení rozpracovaného tématu blížící se hospodářské krize se doufám vrátím již v dalším blogu.

Demokracie = rovnost, svoboda;  Komunismus = společný;  Nacionalismus = národovectví;  Socialismus = družnost, společenskost; Národní socialismus tj. zkráceně Nacismus / Fašismus = nadřazenost, podrobení; Kapitalismus = tržní ekonomika. Zkus si ty sám zařadit naši křesťanskou civilizaci (zejména Evropa, Amerika) tak, jak ji vnímáš ty sám.  Podle z které z těch definic opravdu žiješ ty sám? Chováš se opravdu ty jako demokrat? Nepovyšuješ, nebo neponižuješ se před nikým? Chápeš lidi ve tvém okolí jako sobě rovné? Cítíš se opravdu svobodný v duchu té definice? A zkus k sobě být opravdu upřímný, vždyť se to nikdo nedoví… 

Pozn. Pro historiky, filozofy, politology… Sem si plně vědom, že výše míchám pojmy z několika oblastí  - ekonomické, filozofické (politické směry a ideologie), předem tedy děkuji za školení v tomto směru, neztrácejte prosím svůj ani můj drahocenný čas...

 Kdy začala skutečná novodobá válka křesťanské civilizace s tou Islámskou?

Bylo to loni, předloni v roce 2001? Zahájením útoků proti IS? To by byla hodně krátká paměť. Novodobá otevřená válka proti islámu jako kulturnímu a společenskému uspořádání části světa a zejména víře se kryje s koncem studené války a vítězstvím „demokracie“ nad komunismem. Ano jsme v roce 1990/1 kdy diktátorský režim Saddáma Husajna napadne malou bezbrannou zemi Kuvajt. Kdyby náš křesťanský svět žil a choval se opravdu v souladu s definicí demokracie, myslím v té ideologicky nezabarvené, jak se měl zachovat? Připomínám demokracie = rovnost, svoboda. Myslíš si, že islám potažmo muslimové a jejich další a další náboženské směry toužili po našem osvícení po naší intervenci na jejich výsostném území. Že toužili po šíření té naší „demokracie“ a „mírumilovného“ křesťanství? O co šlo těm, co tehdy vládli světu? O lidi? Nebo o prachy? Mělo se snad přestat zbrojit jenom proto, že studená válka je u konce? I ta ropa tu sehrála samozřejmě také svoji klíčovou záležitost – opět prachy = moc. Byla-li by tedy naše společnost v pravdě demokratická, plně by respektovala okolní víry, náboženství, kultury… a rozhodně a už vůbec vojensky by se neangažovala na jejich území. Prostě by nechala problém té dané víry, kultury si vyřešit po svém v rámci jejího prostoru. Ano a byla by samozřejmě připravena, v případě možné eskalace, pokusu proniknutí, vpádu na naše teritorium mu diplomatickou nebo vojenskou silou zabránit. To se ale bohužel nestalo a naše civilizace se v počátkem 90 let. stala agresorem vůči islámu a neuvěřitelným způsobem akcelerovala, už tak napjaté vztahy mezi našimi dvěma etniky - vírami.

Je možné, reálné zvítězit v této válce silou a bylo by to vůbec spravedlivé? Zkusme se na to podívat očima našeho světa ale i očima jejich světa.

Jak probíhala v letech naše novodobá agrese na islámském území, nemá cenu nyní až tak podrobně řešit, nezasvěcení si informace zjistí, mají-li o to skutečný zájem. Reakce na náš novodobý vpád do islámského světa byla přeci naprosto logická. Co bychom asi dělali, bylo-li by to opačně? Začalo vznikat nespočetné množství radikálních islámských organizací a skupin, které se nakonec sloučili do jedné významné a pojmenovali ji Al-Kaida. To že za vytvoření Al-Kaidy si můžeme samy, snad nemusím zdůrazňovat. Al-Kaida zahájila boj s naší „osvícenou nad civilizací“ svým způsobem, který mi nazýváme terorismus.  Oni náš vpád zase nazývají terorem a skutečně nemají ani ten nejmenší důvod se na nás dívat jako na demokraty, ve smyslu jaký má ve skutečnosti ten termín význam. Al-Kaida nedělala a dnes v podobě Islámského státu nedělá nic jiného, pouze v dosud mnohem menším měřítku, ve srovnání s tím, co na jejich území ve jménu křesťanství a „demokracie“ pácháme my již 25 let, než že se brání naší agresi.  Nebo snad opravdu věříš tomu, že jsme Al-Kaidu úspěšně rozprášili a Islámský stát vyrostl náhle na zelené louce? A nejhorší na tom je, že ve skutečnosti nejde samozřejmě o žádné ideologie, o lidi už vůbec ne, ale jde čistě o neuvěřitelně výnosný business, ze kterého inkasují ti, co ve skutečnosti vládnou našemu globálnímu světu. 

Ale pojďme k samotnému, dnes Islámskému státu. Co to je? Je to nějaký konkrétní ohraničený útvar? Proč si to myslíš? Protože to o sobě Islámský stát prohlásil? Nebyl to náhodou jenom úžasný marketingový tah, zastírací manévr, blamáž… Nazvěme to, jak chceme. Oni sami nám vytyčili území, kam máme soustředit svoji pozornost. Kam máme bezduše házet naše bombičky. Myslíš si, že nevěděli, co dělají a co to bude mít za následek? Domníváš se, že na území Sýrie a Iráku je soustředěna dnes hlavní síla - ofenziva IS? Kde je proboha skutečné bojiště IS? No přeci tady u nás v našem křesťanském teritoriu (Evropa, Amerika). Myslíš si, že stoupenci IS rozlišují mezi Evropou a Amerikou? Proč by měli? Rozlišujeme snad my „islámce“ - muslimy podle toho, zda jsou ze severní / střední Afriky nebo blízkého / středního východu?  Proč slepě, bezmyšlenkovitě nasloucháme válečné propagandě, aniž bychom se zamysleli?

Odskočím si na okamžik do historie. Co se dělo v průběhu 2 sv. války? Německá propaganda i po roce 1943 tj. po jasném obratu do té doby „vítězného tažení“ stále národu hlásala, „jak dál úspěšně pokračuje boj vedoucí k úplnému, totálnímu vítězství na všech frontách…“ Ta propaganda to hlásala i v letech 1944-45 kdy se už území mocného Německa ostatních členů "Velké dohody" postupně proměňovalo v ruiny a zfanatizovaný národ / národy slepě následoval / následovaly a bránil / bránily svého / své osvíceného / osvícené vůdce až do samého konce. Proč věříme dnešní propagandě a nepoužíváme svůj vlastní rozum?

Zpátky k tématu. Al-Kaida, dnes tedy Islámský stát v našem křesťanském prostoru působí již 15-20 let. Stále sbírá síly k mohutnému úderu, ofenzivě. Nemyslím si, že bezpečností složky tj. tajné služby by aktivity Al-Kaidy dnes IS nemonitorovali. Jde spíše o to, do jaké míry jsou toho v dnešním vzájemně propojeném globálním světě schopny a zda jejich varování vůbec někdo z těch, kteří nesou v našich očích rádoby odpovědnost, vnímá, když je ve skutečnosti stále zahleděn směrem do té Sýrie a Iráku, kde přeci ten náš mocný nepřítel sídlí a bují. Vždyť nám to také sám řekl, že?

Kdo dělá Islámskému státu medvědí službu, když odmítá uprchlíky, kteří prchají před bombami, které jim házíme na hlavu, radikalizujeme se vůči miliónům muslimů, kteří mezi námi již desítky let žijí. Není proboha právě toto cíl Islámského státu?  Vždyť mi pod tlakem nesmyslné válečné propagandy si samy nikoliv geometrickou, ale exponenciální řadou vytváříme svého nepřítele a samy si ho neustále posilujeme, vyzbrojování teď řešit nehodlám, to by bylo na samostatný článek. V čí náruči myslíte, že nakonec ty milióny uprchlíků, ale dnes i již mezi námi začleněných žijících muslimů a obávám se, že nejen jich, skončí? A kdo jim je do té náruče přímo žene? To je koloběh že? To je tím, že všechno souvisí se vším, svět je globální – propojený a vládne mu mamon. 

Malá úvaha trochu bokem. Jaký by byl asi náš svět, kdyby mu vládly ženy? Nemyslím ženy typu Angela Merkel, Hillary Clinton, Marine Le Pen…  Ale třeba tvoji manželku. Zeptej se jí, jak ona to celé vnímá, zda je přesvědčená, že právě ona žije v demokracii tj. rovnosti? Jak je to v Islámu? Jsou tam ženy skutečně brány jako odpad, jak je to prezentováno nám? Jsou nám naše ženy opravdu rovné? Tu rovnost dělá to, že mají volební právo a mohou pracovat?  Máte u sebe doma demokracii? Zjistil jsem, že právě ženy tvoří v našem světě velkou část stále se zvětšující „mlčící většiny". Takže co se asi jednou stane, až se v ulicích a na náměstích v našem křesťanském teritoriu shromáždí ona mlčící většina? Stane se to někdy? Je to utopie? Na kom to záleží?  

Jinak já vám ženám dlužím velkou omluvu. To, že většinou všechno píšu ve druhé osobě a mužském rodě, neznamená, že to není adresováno i vám. Jsem ale docela průměrný muž, kterému by dělalo dost velký problém psát a myslet ještě na /a. To ovšem neznamená, že nemyslím na vás - něžné pohlaví.

Teď se ještě na okamžik vrátím k uprchlíkům. Hysterie kolem nich pramení především z nevědomosti, nezasazení tohoto problému do celkového kontextu, souvislostí, prostě dění. Vždyť už možná i ty teď víš, že všechno souvisí se vším. Kdybychom v roce 1990 nerozpoutali to peklo ve jménu „demokracie“ a křesťanství a ponechali je svému osudu, já nemám strach, že by se oni ve svém prostoru a po svém, nedokázali se svými problémy vypořádat. A pokud by to nedokázali a my, je ale stále respektovali jako sobě rovné, pak by bylo naším plným právem, došlo-li by i tak k oné uprchlické krizi, před uprchlíky zavřít „brány“ našeho křesťanského světa.  Protože my jsme jim přeci nic nezpůsobili, chápeme je v duchu demokracie za sobě rovné a oni se tedy musejí dokázat o sebe postarat a vypořádat se svými problémy sami. Jestliže ovšem my jsme v jejich teritoriu tím strůjcem zla, ať už přímo, nebo přeneseně prostřednictvím IS, je přeci naší morální povinností jim pomoci. Ti uprchlíci DNES ještě nejsou stoupenci IS, ano, budou jimi možná už zítra, ale za to si opět budeme moci jenom my samy.

 Je možné kroky, které těch 25 let naše křesťanská nad civilizace vůči té islámské podniká, zvítězit? Stále nevidíš, že je to hloupost? Kolik „nevinných“ obětí na obou stranách bude tento válečný konflikt ještě stát, nežli se začne hledat mírové řešení, tj. začne fungovat diplomacie? Není na čase kapitulovat, stáhnout se z jejich teritoria? Nebo půjdeme dál hrdě ve stopách našich osvícených vůdců a zejména mamonu na porážku, až do konečného vítězství? Nezaznělo už to někde výše? Co jsme my obyvatelé Evropy a Ameriky v tabulkách našich válečníků? Nevíte? Říká se tomu přijatelné ztráty… Jakpak jsou asi vysoké ty plánované přijatelné ztráty?

Úplným závěrem bych ti chtěl moc poděkovat, měl-li jsi tu trpělivost a dočetl moje myšlenky, názory až do konce. Nemusíš s nimi souhlasit a můžeš se nade mě povznést, napočítat si do kolika potřebuješ a svůj respekt mi vyjádřit tím, že sobě i mě ušetříš čas psaním komentáře, který nebude mít na moje myšlení žádný vliv. Naopak budu moc rád, pokud mi slušně sdělíš svoje, byť třeba úplně odlišné, vidění globálního světa, nebo jiný pohled na tuto problematiku. Právě to mi třeba obohatí, inspiruje a posune dále.