Havel, Klaus, Zeman. Novodobí reprezentanti našeho národa. Jak je lze charakterizovat?

Václav Havel - dramatik, uznávaný, demokrat, moudrý.  Václav Klaus - ekonom, vzdělaný, chytrý, ješita. Miloš Zeman - prognostik, rétor, cílevědomý, naslouchající. Vidíte charakteristiku jinak? Podělte se nejen se mnou v diskuzi.

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Klaus

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Zeman

Úvodem bych rád podotkl, že z níže uvedených řádek, by v tom úplně nejlepším případě, neměl být cítit ani můj obdiv ani pohrdání nad žádnou ze jmenovaných osobností. O tom, zda se mi to podařilo, nebo jste poznali mého favorita, případně toho z druhého konce žebříčku, se se mnou můžete podělit v diskuzi.

Nesouhlasíte s mojí jejich stručnou charakteristikou, vyjádřenou prostřednictvím 4 přívlastků, v pořadí důležitosti tak, je vnímám já? Podělte se o svůj názor v diskusi, ale prosím slušně! Nemám žádný problém s názory jdoucími proti těm mým, pokud se mi nesnaží nic vnucovat a jsou tedy napsány a myšleny v "demokratickém" duchu. Prostě pouze sdělují jiný, odlišný názor. Na takové názory i rád zareaguji. Nebudu reagovat na bezduché útoky, nebo hysterické štěky. Naopak s určitou dávkou ironie u mě pochodíte, protože ji miluji, stejně tak jako hodně černý, suchý "anglický" humor.

Ale pojďme k samotnému tématu dnešního blogu. Prezidenty vezmu jednoho po druhém, v pořadí v jakém "vládli" našemu národu, zároveň se pokusím i o jakési srovnání jednotlivých jejich dost rozdílných osobností. V podstatě by se naši dosavadní tři novodobí prezidenti dali docela dost dobře, na základě způsobu jak se k úřadům prezidenta našeho národa dostali a jakým způsobem vládli rozdělit pouze do dvou skupin  Václav Havel a dále Václav Klaus, Miloš Zeman. Nejmarkantnější je asi právě rozdíl, jakým se tyto "dvě skupiny" dostali až na samotný vrchol naší "reprezentace" i jakým způsobem přistupovali ke svému nově nabytému mandátu "vůdce" národa.

Václav Havel, dramatik, za minulého režimu disident, jeden z tvůrců charty 77 a její čelní signatář, nestraník, celoživotní bojovník za demokracii, jedním z hlavních lídrů listopadových změn v roce 1989, dnes známé jako "sametová revoluce". Posledním prezidentem ČSSR, tj. přímým nástupcem Gustava Husáka, poprvé zvolený komunistickým Federálním shromážděním a to spíše náhodou, nebo shodou několika náhod, kterým hodně dopomohl mj. Marián Čalfa v té době v podstatě bezvýznamný služebník bývalého režimu.

Po celý svůj mandát, kdy postupně vystřídal role prezidenta ČSFR a od roku 1993 pak samostatné ČR v jejímž čele stanul ve dvou max. možných volebních obdobích, se po celou dobu svých mandátů snažil být maximálně nadstranický, hájící zájmy demokracie. Zejména jeho poslední volba prezidentem ČR (všechny jeho 4 volby byly parlamentní), nebyla zrovna jednoznačná zapsala se do dějin zejména, pro mě odvážným, ale neobvyklým gestem, jeho i naší, tehdy nové první dámy Dagmar Havlové. Zpočátku své prezidentské kariéry působil Havel velice skromným až nesmělým dojmem. Někdy díky tomu působil nebo byl vnímán dost najivně až snílkovsky. Postupně, ale získával na autoritě a to možná mnohem více za hranicemi než doma. Ono to souvisí i s jeho dramatickou tvorbou, která také byla a je mnohem známější a přijímanější v zahraničí, nežli u nás doma.  Není se také čemu divit. Jeho dramatická, velmi cenná, tvorba je zaměřena zejména na naše "čecháčkovství" a vše co sním souvisí ať už v tom dobrém, tak ale i v tom negativním. Takže je zcela pochopitelné proč v zahraničí úspěch a u nás jeho tvorba nemá zrovna na růžích ustláno. Ale právě díky jeho tvorbě svět poznal, kdo jsou to Češi jak v tom dobrém, tak v tom ne zrovna lichotivém pohledu.

Mě, když slyším jméno Václav Havel, první co napadne je právě dramatik, demokrat, ale i právě do jisté míry snílek, myšleno v pozitivním smyslu. Paradoxně mi nikdy nenapadne prezident. Takto ho podle mě vnímali mnozí jeho jak příznivci, tak i odpůrci. V očích těch prvních je to jakési vyznamenání v očích těch druhých je to vnímáno jako odtržení od reality, od zbytku politického spektra, což bylo provázeno i častými šarvátkami zejména s jeho nástupcem Václavem Klausem. Nikdo mu ovšem nemůže upřít jeho význam a věhlas, který překročil naše hranice v takové míře a pozitivním měřítku, jak se to zatím žádnému jinému novodobému "vůdci" našeho národa zatím nepodařilo a troufám si odhadnout, že ještě dlouho ani nepodaří. A ten jeho věhlas v u nás nikdy nedoceněném měřítku, překročil naše hranice již dávno před "sametovou revolucí".  Proto právě jeho volba do čela naší země, byla tím nejsprávnějším, nejmoudřejším i nejlogičtějším vrcholem "sametové revoluce". Zcela po právu  je pak právě Václav Havel často srovnáván s T. G. Masarykem. 

Havlův nástupce v úřadě Václav Klaus je nepochybně úplně jiný formát. Za minulého režimu byl spíše průměrnou "šedou myší", která se nijak moc nesnažila vybočovat, přesto i o něho se několikrát zajímala STB, zejména díky jeho přednáškové činnosti. Odolal vstupu do strany, což ho dost šlechtí. V době "sametové revoluce" působil v prognostickém ústavu, kde se těsně "minuli" se zatím naším posledním prezidentem a odvěkým souputníkem Milošem Zemanem. Klaus se bezprostředně po prvních listopadových dnech aktivně zapojil do politického dění nově budované "demokratické, svobodné, tržní" republiky. Nejprve hodně nenápadně, byť se o zviditelnění snažil od samotného začátku. S Havlem se poprvé "skutečně" potkali v Občanském fóru. Hodně rychle ovšem pochopil potenciál doby a začal stoupat na jeho "vlně". Stal se daleko spíše než vlnou "cunami" politiky 90. let. Již rok a půl po sametové revoluci zakládá svoji ODS a stává se jejím předsedou, později čestným předsedou. V ústavních výkonných funkcích  působí nejprve ve funkcích ministra financí ČSSR a ČSFR po jím a Mečiarem režírovaném rozpadu federace, se po zásluze stává prvním premiérem nové samostatné ČR. Na chvilku se ale ještě vrátíme ke Klausovi, federálnímu ministrovi financí.

Právě Klaus je považován za otce kuponové privatizace. Byť to není pravda, on ji nevymyslel, jejími skutečnými autory byly zejména ekonomové Tomáš Ježek a Dušan Tříska. Tomáš Ježek, úhlavní Klausův stoupenec, Klause pro tuto myšlenku nadchl a právě Klaus se stal jejím propagátorem a uvedl ji v praxi. Nápad ale jeho nebyl. To, že je dnes považován za "guru" kupónové privatizace v ČR, v případě její první vlny i na Slovensku, mu ale právem náleží. Nechci se zde zabývat problematikou kupónové privatizace, to by bylo na samostatný blog, nikdy jsem ale nebyl jejím odpůrcem, byl jsem i jejím účastníkem, coby jeden z miliónů ostatní "dyků", ale neprodělal jsem na ní, tak jako mnozí jiní, kteří již tehdy nepřemýšleli a uvěřili nereálným slibům některých, zejména podílových fondů. Stali se tak ovšem obětmi nikoliv Klausovi kupónové privatizace ale spíše typického čecháčkovství, nebo ještě přesněji svoji vlastní hlouposti. 

Klausovo premiérské období nyní přeskočím, budu se mu věnovat v některém z následujících blogů, věnovanému našim novodobým premiérům, kteří mě ať už pozitivním, nebo negativním způsobem nějak zaujali. O tom, že Václav Klaus je nesmírně vzdělaný, pracovitý, cílevědomý, chytrý, spíše bych vlastně použil termín vychytralý člověk, politik, ekonom asi není sporu. Vždyť dosáhnout v politice na metu nejvyšší tj. prezidentskou je toho jasným důkazem. A vůbec si nemyslím, že právě on, by si tu metu nejvyšší nezasloužil, naopak. Za své expansivní a vzletné politické kariéry si užil i strmé pády, známý "Sarajevský atentát", ze kterých se ponaučil a je to člověk který neopakuje své chyby, právě proto, že je velmi moudrý. Byť má samozřejmě spousty negativních vlastností za všechny uvedu právě jeho nesmírnou ješitnost, která jakýmsi  negativním způsobem vyvažuje všechny ty jeho pozitivní vlastnosti. 

I Klaus byl výhradně parlamentem volený prezident. Zejména jeho druhá volba byla mnohem, pro někoho dramatičtější, pro mě jen větším, dopředu domluveným divadlem. Možná z počátku opravdu komplikovaná prizmatem "opoziční smlouvy". Ona jednoduše tehdy v podstatě jiná volba na prezidenta, po výrazné osobnosti typu Václava Havla nebyla, ať se vám to líbí, nebo ne. Jiný i ve světě známý Čech s takovýmto renomé a životní dráhou by se skutečně hledal velmi těžko a to ať už to vnímáte v tom pozitivním, nebo i tom negativním zabarvení. Jenom ten cirkus ohledně jeho voleb, zejména té druhé byl opravdu zbytečně moc přehnaný, stejně tak jako v případě druhé volby Václava Havla za prezidenta ČR, kdy právě jeho nástupce ve funkci mu dával asi nejvíce "sežrat" jeho antipatie k němu, díky tomu, že každý byl z úplně jiného "těsta". Václav Klaus, byť velký Čech, podle mého názoru nikdy z hlediska historie a dějin nemůže zastínit význam, roli a činy našeho prvního porevolučního prezidenta a to je pro Klause samozřejmě to nejbolestivější, největší zklamání a z jeho pohledu velká křivda. To ale neznamená, že v historii a dějinách nemá svoje nezastupitelné místo jako úspěšný porevoluční ministr financí a premiér konzervativní vlády.

Miloš Zeman. V první Klausově volbě byl zneužit jako jeden z možných kandidátů v celé řadě dalších více či méně kvalitních osobností, kandidátů. Miloše Zemana jsem jako politika a významnou osobnost začal vnímat o dost později nežli např. v případě Klause. Výše jsem již uvedl, že se s Klausem vlastně do jisté míry vystřídali v prognostickém ústavu. V druhé polovině 60. let min. století vstoupil Zeman do KSČ ale záhy bezprostředně po vstupu vojsk Varšavské smlouvy, začátku temné okupace a normalizace byl ze strany díky svému nesouhlasu s okupací, vyloučen, což se samozřejmě odrazilo i na jeho další "kariéře". Z dnešního pohledu tedy nelze jeho tehdejší pokus o vstup do strany v Dubčekově době a jeho následný vyhazov nastupujícím "Husákovým" normalizačním vedením, pro nesouhlas s "bratrskou" pomocí, vnímat jinak, nežli velmi pozitivně. Už tehdy byl nejen velmi moudrý, ale také v něm do jisté míry dřímal ten prognostik.

Miloš Zeman je podobně jako Václav Klaus rovněž ekonom a právě v pohledu na ekonomické řízení státu, se spolu po celou dobu jejich politických kariér ostře střetávali. Ostře, ale fundovaně, slušně, argumentačně a dokonce několikrát, byť s rozdílnými názory, spolu dokázali velmi účinně spolupracovat (opoziční smlouva). V mnohém jsou si tedy velice podobní. Zemana považuji především za prognostika a vynikajícího rétora. Nepatřím k posměváčkům, kteří by poukazovali na jeho, možná zálibu v alkoholu, osobně si to nemyslím, každopádně právě v tomto u Zemana nespatřuji jeho problém. 

Přenesme se ale do období "sametové revoluce". Klausova kariéra postupně začíná strmě stoupat, zatímco Zeman působí ještě nějakou dobu v prognostickém ústavu a až o dva roky později (oproti Klausově ODS) v roce 1993 se "postupně" stává lídrem a předsedou ČSSD na republikové úrovni. Nemá ale zatím žádnou významnou ústavní funkci, kromě poslance. Na tu si musí počkat, až do "znemožnění pravice" a jejím nedobrovolným vyklizení pozic tj. resp. do doby uzavření "opoziční smlouvy". Ještě předtím v období Rumlova a Pilipova "Sarajevského atentátu" na Klause, se nejprve stává předsedou sněmovny PČR. Ve funkci pokračuje i během dočasné úřednické Tošovského vlády a v nových předčasných parlamentních volbách slaví velký úspěch a dostává se do čela nově zformované menšinové vlády. Aby jeho vláda měla možnost bez problémů fungovat, uzavírá záhy s Klausovým ODS tzv. Toleranční patent známý spíše pod pojmem "opoziční smlouva". 

Opět jako v případě kupónové privatizace by "opoziční smlouva" vydala min. na samostatný blog. Ani zde si ale neodpustím svůj stručný názor. Toleranční patent a uznávám, že jeho společností přejmenování na "opoziční smlouvu" je mnohem výstižnější. "Opoziční smlouva" za prvé výrazně pošlapala principy demokracie, ale za druhé výrazně přispěla ke stabilizaci hospodářství naší země. V době jejího vzniku, jsem s ní neměl více, či méně problém, šlo mi více o tu stabilizaci hospodářství. Dnes, s odstupem času, se na ni dívám jako na poměrně zásadní problém, opravdu se neslučující s principy demokracie a už vůbec té zastupitelské. 

Opět trošku přeskočím a dále se v tomto blogu nebudu zabývat Zemanem premiérem. Po skončení jeho vlády a předání "premierského žezla" Vladimíru Špidlovi, následně toho stranického, předsednického  Stanislavu Grossovi (na tento krok asi dnes po právu není hrdý) a svém následném odchodu na Vysočinu na svůj nepochybně zasloužený odpočinek má před sebou ještě jednu velkou zkoušku. V útoku na Pražský hrad je ale v roce 2003 na celé čáře i díky svým "věrným" poražen jeho "smluvním" rivalem Klausem. Po neúspěšné prezidentské volbě, za sebou hodně zprudka zabouchne v ČSSD dveře. Následuje nedobrovolná "internace" na Vysočině. 

Tu a tam veřejně, v mnohem větší míře v utajení, stále zasahuje do politického dění. Nemá to tak, ale v žádném případě vypadat, je to přeci spokojený důchodce z Vysočiny, po další politické kariéře již netoužící.  Jeho stoupenci, částečně i z řad ČSSD, mu zakládají SPOZ a Zeman se stává jejím guru. V tu chvíli už je jasné, že svoje poslední slovo národu ještě opravdu neřekl. Jen usilovně sbírá síly a připravuje se na velký comeback. Aby byl možný, neopakoval se jeho debakl z roku 2003, je ještě nezbytné pro jistotu změnit prezidentský volební systém z nepřímého (parlamentního) na přímý. Na poslední chvíli se to stíhá i díky člověku, který je Zemanovi hodně zavázán a který je v té době se již 9 let naším prezidentem. 

První přímá prezidentská volba je v plném běhu a musím říci, že byť má spousty opravdu zajímavých kandidátů, nebudu je záměrně jmenovat, celé volbě vévodí pouze dva. Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Stojí tedy proti sobě "diktátor" (nemyšleno ve zlém) a "demokrat" (pokračovatel Václava Havla). V TV diskuzích, článcích atd. má nad "demokratem" navrch "diktátor", bylo v by podstatě v naší společnosti dost divné, bylo-li by to naopak. Osobně v prvním kole dávám svůj hlas, zcela záměrně, jinému mému srdci nejbližšímu kandidátovi z "demokratického" spektra, byť vím, že nemá šanci na vítězství a to bohužel podle mého názoru nikdy, tj. ani v budoucnu. Je to ale člověk, dnes mimo jiné "sedí" ve vládě, kterého si nesmírně vážím právě pro jeho přístup k životu a jeho názory.

Ve druhém kole volby jsem se ale nechal strhnout nespornými Zemanovými kvalitami, které u mě zastínili jeho negativa o kterých jsem už tehdy moc dobře věděl. Nebyl jsem zdaleka sám, což mi samozřejmě neomlouvá, ale jsem člověk, který si je vědom svých "chyb", když je udělá a hlavně se z nich ponaučí a neopakuje je. Mimochodem to zda jsem udělal skutečně chybu, či nikoliv, zatím stále ještě přesně nevím, resp. tu chybu u sebe vidím zatím pouze v tom, že jsem dal přednost "diktátorovi" před "demokratem". 

Takže i já dnes stojím na straně voličů našeho současného prezidenta Miloše Zemana a dovolím si tedy několik svých hodnocení jeho dosavadní prezidentské "kariéry". Rozhodně ode mě nečekejte, že se snížím na úroveň jeho typických odpůrců. Naopak. Spousta věcí které ve své funkci dělá a odlišují jej od jeho předchůdce je mi velmi sympatická. To jakým způsobem rejdí po ČR a setkává se s běžnými lidmi, kteří o setkání stojí, ale i se svými odpůrci, považuji za nesmírně přínosné a moc si vážím toho, že dělá vytrvale to, co sliboval během své kandidatury. Má tak bezprostřední kontakt s veřejností a může se klidně považovat za prezidenta nás všech, i těch svých odpůrců, kterým také naslouchá.

Protože se cítí být prezidentem všech, naslouchá tedy zcela logicky majoritnímu, resp. nejhlasitějšímu názoru společnosti a staví se za tento názor. I toto dokážu pochopit, byť právě v tomto už nejsem s prezidentem na stejné lodi. Měl jsem ale to štěstí, že při svých toulkách po republice zavítal i do našeho malého krásného okresního městečka a já měl možnost slyšet v "přímém přenosu" jeho reakce na otázky z veřejnosti. A musím konstatovat, že nemohu říci ani popel. Z tohoto  mého "osobního" setkání z davu, jsem si odnesl velice pozitivní pocit. Setkal jsem se s velmi moudrým člověkem, vynikajícím rétorem, člověkem, který moc dobře ví co a proč právě to, dělá a navíc to dokáže podat způsobem pro něho tak typickým, který je ale mému srdci tak blízký. Celou dobu to nebyl nějaký neurvalý, opilý, sprostý hulvát, jak jej bohužel velmi často neprávem vykreslují média, ale právě naopak lidem naslouchající, střízlivý, vtipný džentlmen.

Takový na mě prezident Zeman udělal dojem nikoliv prostřednictvím médii, ale na živo. A to se nyní vracím o něco výše ke svému tvrzení, že v podstatě lituji svého hlasu, který jsem adresoval ve volbě jemu. Nezastávám totiž názor, že ten nejhlasitější projev společnosti musí být nutně majoritní a hlavně tím, že je tak hlasitý, že je zároveň legitimní. Nyní samozřejmě narážím na současné dění ve společnosti tj. na uprchlickou krizi, problémy s islámským státem apod. Sám si alespoň chování prezidenta Zemana v těchto otázkách snažím přirovnávat k chování Edvarda Beneše ať už koncem 30. nebo 40. let min. století. To zda mám pravdu, nebo se mýlím, ukáže čas, nebo ještě později dějiny. 

Nemohu ještě opomenout další obrovský "prognostický" přínos našeho současného prezidenta a tím je jeho naprosto správná hospodářsko - politická orientace  země východním směrem, konkrétně na Čínu. V tomto případě musím dokonce konstatovat, že stal-li by se prezidentem třeba již v roce 2008, mohla být hospodářská situace naší země na mnohem "zdravější" a na skutečnou krizi, kterou má stále ještě před sebou, mnohem připravenější. Zároveň se mi ale nelíbí jeho typicky čecháčkovské koketování s Putinovým Ruskem. Nelíbí se mi to, chápu to, pokud bych byl já na místě Zemana, dělal bych to ale jinak. Toto dilema ale naštěstí já opravdu řešit nemusím... :-)

Tolik tedy moje ne zrovna stručné zhodnocení působení tří novodobých "reprezentantů" našeho národa. Závěrem si dovolím jen podotknout, že každý "demokratický" národ si zaslouží právě takové vůdce, kterým sám umožní vládnout. Pokud si stále myslíte, že např. volby jsou úplně k ničemu a nedůležité, možná by už konečně stálo za to, tento svůj hodně alibistický názor konečně přehodnotit, protože právě např. i tito tři prezidenti byli i Vašimi prezidenty, byť jste si je nezvolili, nebo to za Vás udělali poslanci, které jste si opět vy nezvolili. Právě VY jste totiž měli tu možnost, nevyužili ji tj. promarnili ji a nyní se klidně můžete vztekat a tvrdit hezky po čecháčkovsku "To já NE! Toho deb..., bych nikdy nevolil, to ti ostatní kret...". Opravdu? Tak co tam tedy dělá? Když Vy jste ho nevolili, nebo ještě hůře, jste nevolili vůbec?

Nyní si dovolím ještě připomenout moji úvodní prosbu o úrovni případné diskuze k blogu a Vás četné gramatiky a jazykozpytce prosím buď o shovívavost, nebo mi klidně v diskuzi moje největší přehmaty a hrubky vyjmenujte, já je moc rád opravím. Nikdo není dokonalý, osobně každý den u sebe vidím, jaká je právě toto pravda!

Mohlo by Vás také zajímat:

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/489085/matrix-ab-aneb-babis-politicky-genius-nebo-nerizena-strela-vsemocny-oligarcha.html

A na co se můžete těšit dále?

V dalším blogu se pokusím zrekapitulovat svoji dosavadní "blogerskou karieru", myslím, že Vám dlužím vysvětlení.  Zároveň nastíním směr jakým se bude dále vyvíjet. Malou nápovědou mohu být moje poslední tři blogy, včetně tohoto. 

V následujícím blogu se pak nehodlám vyhnout ani jakémusi srovnání typu vládnutí našich vybraných porevolučních premiérů.

Těším se Na shledanou u mých dalších blogů!

Moje myšlenky jsou obsaženy hlavně v následujících blozích:

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485242/1-chces-se-opravdu-dozvedet-neco-o-sobe-o-svete-ve-kterem-zijes.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485209/2-1-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-historie-nebo-budoucnost-1-3.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485371/2-2-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-historie-nebo-budoucnost-2-3.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485484/2-3-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-historie-nebo-budoucnost-3-3.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/486994/3-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-den-pote-rok-pote.html

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/486002/4-media-nas-pomocnik-nebo-nepritel.html 

a dále i ve stále větším počtu mých komentářů aktuálních denních témat, které naleznete jak na

http://pavelholub.blog.idnes.cz/  tak i https://www.facebook.com/pavel.holub.716 .