Sobotka, Nečas, Gross, Topolánek a všichni ostatní... opravdu premiérská elita národa?

Klaus, Tošovský, Zeman, Špidla, Paroubek, Fišer, Rusnok to je s těmi 4 v titulku úplný výčet premiérů ČR po roce 1993, jímž věnuji svůj dnešní blog. Poté co je rozdělím do 4 skupin: diktátoři, demokraté, kontroverzní a dočasní...

Úvodem musím opět začít alespoň základním odkazem, týkajícím se premierů ČR, budu se omezovat pouze na odkazy z Wikipedie. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_premi%C3%A9r%C5%AF_%C4%8Ceska

Opět stejně jako v případě prezidentů, kterým jsem věnoval jeden ze svých předcházejících blogů se budu snažit o pokud možno nejvíce možné nestranné hodnocení jejich osobností a to spíše v tom pozitivním duchu. Vím, že u některých z nich to nebude lehké. Ani z tohoto blogu byste vy čtenáři neměli vycítit moje osobní sympatie, nebo antipatie k žádnému z premiérů, byť si uvědomuji, že v tomto případě to bude zejména pro mě docela oříšek. Nicméně v následné diskuzi k blogu se nebudu bránit, bude-li to nutné, vyjádřit svůj konkrétní názor na tu kterou osobnost.

Rozdělení do čtyř kategorií které jsem pojmenoval asi nejvíce podle stylu jejich vládnutí a to nejen jako premiérů, ale u těch co byli současně i předsedy svých stran samozřejmě i stylu vedení jejich partají. Nehodlám jim věnovat tolik prostoru jako prezidentům, není to ani možné vzhledem k jejich počtu oproti prezidentům. Paradoxně nejvíce prostoru opět dostanou Klaus a Zeman, nechápejte to prosím jako nespravedlnost, ale jejich politický dosah je zkrátka natolik významný, ať už v tom pozitivním, nebo negativním pohledu.

Pro mé kritiky jenom připomínám, že tento blog vyjadřuje můj pohled na tyto osobnosti, který skutečně nikomu nevnucuji, ani nikoho nenutím jej číst. To je Vaše svobodná vůle. Takže prosím komentáře směřující k tomu, že se Vám snažím něco vnutit jsou nejen úplně mimo, nechápající základní principy demokracie, ale jsou i naprosto zbytečné. Budu rád za každý, relevantní jiný pohled, jiný názor nad kterým se budu moci zamyslet a budeme o něm moci i diskutovat. Nebudu reagovat na prostoduché útoky ani příspěvky, které nepovedou k meritu věci.

Nyní vždy uvedu onu svoji kategorii - základní charakteristiku  (pokusím se jí vysvětlit)  jména konkrétních premiérů, která si myslím, že do ní patří a pokusím se vyjádřit hlavní přínosy, klady a poté i problémy, které jsou z osobnostmi podle mého názoru spojeny. Budu se snažit nejít do přílišných detailů, ne vždy se mi to ovšem podaří. Nebudu příliš řešit stranické příslušnosti, protože ty pro mě nejsou až tak podstatné, pouze za jménem vždy uvedu zkratku příslušné politické strany v případě úřednických premiérů pak jejich tehdejší dosavadní působiště / profesi. Na konec každé kategorie opět umístím odkazy na jednotlivé jejich profily na Wikipedii.

Diktátoři: Václav Klaus (ODS), Miloš Zeman (ČSSD), Mirek Topolánek (ODS)

Diktátoři podle jejich stylu vládnutí jak ve funkci premiéra, tak ve stranických vůdčích pozicích.

Václav Klaus, zavedený, úspěšný, reformátorský ministr financí vítězí spolu s ODS v parlamentních volbách v roce 1992. S jeho Slovenským rivalem, ale zároveň spojencem "Vlado" Mečiarem spojuje síly, už tehdy v podstatě i proti Václavovi Havlovi a úspěšně dohaduje ukončení a rozdělení federace na dvě samostatné suverénní  země. Z pohledu dějin, i mého názoru, to bylo správné rozhodnutí a pro obě země bylo dobře, že k němu došlo již tehdy a nenásilnou formou.

První Klausova vláda byla silná, měla zajištěnu i nadpoloviční většinu ministrů ODS. Po volbách v roce 1996 Klaus pokračuje v křesle premiéra, ale ztrácí výhodu nadpoloviční většiny ministrů ODS. Měl by se tedy daleko více ve vládě snažit o dohodu, což je v jeho případě neřešitelný problém.  Ne zrovna dlouho po volbách se vydává na svoji zahraniční cestu do Sarajeva, která mu na krátko zlomí vaz. Ve skutečnosti se domnívám, že to byl jeho záměr a že právě on sám byl skutečným režisérem svého "atentátu".  Jeho tehdejší straničtí "ušlápnutí" kolegové v čele s Rumlem a Pilipem (stoupenci Václava Havla) ve spolupráci s ostatními koaličními partnery reprezentovanými Žantovským a Luxem (opět stoupenci Václava Havla) mu vrážejí pověstnou dýku do zad. Jinými slovy pravděpodobně podle Havlova scénáře ovšem v Klausově skutečné režii.

Zdánlivě ochromený a překvapený Klaus tento čin geniálním způsobem zúročí ve svůj prospěch v letech následujících, kdy se pomocí dohody se svým dalším, ale stejně chytrým rivalem Milošem Zemanem dohodne na opoziční smlouvě. Po předčasných volbách v roce 1998, tj. necelý rok po "atentátu" usedá dočasně ve funkci předsedy poslanecké sněmovny parlamentu ČR, ve které si dokonale připraví půdu pro vstup na Pražský hrad. To vše mu ve své podstatě umožnil geniální tah "Sarajevský atentát". 

Miloš Zeman, odpůrce na straně jedné, řekněme té pro "nás" oficiální, na straně druhé Klausův stoupenec, nebo spíše rovnocenný partner se ujímá role premiéra v další politické vládě tentokrát již pod taktovkou ČSSD. Tošovského dočasnou vládou se budu zabývat níže. Jsme již v období platnosti Tolerančního patentu přesněji označovaném jako opoziční smlouva. Kdyby nedošlo k "Sarajevskému atentátu", nejspíš by nikdy nebyla sepsána, ani Klaus a Zeman nemuseli nutně stanout v čele naší země. Proto znovu opakuji, že nevěřím, že "Sarajevský atentát" nebyl ve skutečnosti připraven právě "géniem" Klausem. Již před uzavřením opoziční smlouvy se "odpůrci" Zeman a Klaus dvakrát jakoby minuli. Poprvé v prognostickém ústavu a po druhé v pozici předsedy poslanecké sněmovny parlamentu ČR. Náhoda? Nebo cosi jako džentlmenská dohoda mezi oběma pány existovala již mnohem dříve? Jenom spekulace...

Zeman se tedy díky opoziční smlouvě stává dalším premiérem země a vede svoji menšinovou vládu. I on už také v té době řeší svoji budoucnost. Ví, že se bude muset, bude-li chtít stanout v čele země se odpoutat od ČSSD. Proto již v roce 2001, rok před dalšími parlamentními volbami předává stranické žezlo Vladimíru Špidlovi. Potřebuje se připravit na blížící se prezidentské volby, ve kterých ale v roce 2003 prohrává s Václavem Klausem. Zda se opět jedná o předem připravenou hru a divadlo pro veřejnost, která má Zemanovi umožnit vládnutí po Klausovi opět můžeme spíše spekulovat. Já vycházím z toho, že "opoziční smlouva", dnes už jen mezi Klausem a Zemanem je stále v platnosti a jsem moc zvědav, kdo z nich dvou bude stát v čele naší země za 2,5 roku. Klaus již nyní opět začíná aktivně vystrkovat růžky, proč pak to asi dělá? Že by volební kampaň?

Mirek Topolánek, bodrý moravák, se díky opoziční smlouvě dostává ke slovu co by premiér země po dvojím "znemožnění" ČSSD zejména v období druhé jejich vlády, ve které se v čele úřadu premiéra vystřídali hned tři osobnosti z toho pouze jediná nekontroverzní. Mirek Topolánek nemá jednoduchou roli. ČSSD je sice svými skandály hodně oslabena, přesto ve volbách v roce 2006 jen těsně vítězí. Na hradě sedí čestný předseda ODS, který není zrovna úhlavním Topolánkovým stoupencem. Topolánek ze silné a mocné "moravské" větvě ODS to vidí úplně stejně. Díky Paroubkově másle na hlavě spojeném s kauzou Krejčíř, Paroubek v podstatě rezignuje bezprostředně po vyhlášení výsledků voleb, byť je jejich těsným vítězem. Nebyl by-li zapleten ne zrovna "čestným" způsobem do kauzy Krejčíř, tento krok by samozřejmě nikdy neudělal.

Topolánek se poměrně dlouho snaží sestavit vládu, která by byla přijatelná pro Klause. Jeho první pokus Klaus díky svým dlouhým prstům v parlamentu zametá pod stůl. Druhá verze získává sice důvěru, ale s výstrahou. Jednalo se do té doby o nejdelší proces sestavení politické vlády v novodobé historii naší země. Zeman Klause o pár let později překonal, ale jak je jeho dobrým zvykem jinou, ještě originálnější fintou. Není ta naše ústava krásná, mimochodem? Taková hodně pružná řekl bych, nebo spíše trhací kalendář v rukou mocných! 

Topolánek se snaží sice na první pohled autoritářským siláckým způsobem, ve skutečnosti pouze způsobem a po dobu, který je mu dovolen a umožněn čestným předsedou ODS, vést svoji vládu. Nepočítáme-li více než půl roční sestavování vlády, je mu to umožněno pouhé cca dva a půl roku. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Klaus

https://cs.wikipedia.org/wiki/Milo%C5%A1_Zeman

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mirek_Topol%C3%A1nek

Demokraté: Vladimír Špidla (ČSSD), Bohuslav Sobotka (ČSSD)

Demokraté, opět nejde o nic jiného, než styl jejich vládnutí v mých očích. Osobně právě takových "vůdců" bych si přál více. Je fakt, že by se jich v křesle premiéra nejspíš vystřídalo více, nežli těch dosavadních 11 což by asi ke stabilitě naší země moc nepřispělo, ale odečteme-li ty zbytečné (dočasné a kontroverzní), možná by situace mohla být početně hodně podobná, ale naše země mohla být o kus dále právě v tom demokratickém vnímání.

Vladimír Špidla, Zemanův nástupce v čele strany i po volbách v roce 2002 nový český premiér. Snad každý si musel všimnout výrazné změny stylu vládnutí, kterou s sebou osobnost Vladimíra Špidly přinesla. Mnohými zesměšňován, ve straně slabý vůdce o to však demokratičtější. Demokracie, otevřenost, nezáludnost atd. v politice to je asi jako mírumilovnost, láska k menšinám nebo rovnoprávnost v nacismu, příp. komunismu. Prosím jenom přirovnání, nic více!

Špidla se tedy v křesle předsedy vlády i šéfa stany ohřál jen krátce, ve srovnání se svým předchůdcem Zemanem. Přesto právě Špidlu sice slabého, ale o to více demokratického premiéra považuji za jednoho z nejdůležitějších představitelů ČSSD a straně budíž k jejímu dobru, že se o Špidlu v nadcházejících letech dokázala postarat.

Za v mnohém poučeným následovníkem Vladimíra Špidly jak ve straně, tak v premiérském křesle považuji právě osobnost Bohuslava Sobotky. Opět se Zemanem, Klausem nesrovnatelný styl vládnutí, po skandálech jeho politických předchůdců (Gross, Paroubek (ČSSD), Nečas (ODS)) přesto jakoby navazují na demokratický Špidlův styl. Pokud někdo vyznává principy demokracie, je zpravidla mnohem zranitelnější, je chápán jako slaboch, byť pravý opak je pravdou!

Bohuslav Sobotka je příkladem člověka, premiéra, který se poučil s chyb svých předchůdců a přesto zůstal tím "člověkem". Nemá to ve straně ani vládě jednoduché, přesto mu velmi držím palce, aby se nenechal zákulisními pletichami převálcovat, stejně tak jako Vladimír Špidla. Zejména s prezidentem Zemanem a jeho silnými stoupenci ve straně, to nebude mít jednoduché. První bitvu sice vyhrál, nyní ale funguje v podstatě ve studené válce, která dříve nebo později začne opět hodně silně doutnat.

Pro mé četné kritiky nyní rovnou podotýkám, že i přes výše uvedené řádky nejsem ani jsem nikdy nebyl voličem ČSSD až na jednu výjimku, která ovšem nesouvisí Bohuslavem Sobotkou, ale velmi krátkou dobu vládnoucí nástupkyní Davida Ratha v čele Středočeského kraje Zuzanou Moravčíkovou. Právě třeba konkrétně její obrovské kvality a potenciál, ČSSD stále ještě nedokázala docenit, spíše právě naopak.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_%C5%A0pidla

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bohuslav_Sobotka

Kontroverzní: Stanislav Gross (ČSSD), Jiří Paroubek (ČSSD), Petr Nečas (ODS)

O premiérech, které jsem zařadil právě do této skupiny bych se nejraději nezmiňoval vůbec, zejména proto, že není opravdu lehké najít cokoliv pozitivního, resp. to negativní u nich bohužel na celé čáře "zvítězilo". Přesto u nich vidím rozdíl.Gross a Paroubek v podstatě jedno jsou. Korupčními skandály spoutaní politici, kteří se nikdy neměli dostat do politiky, natož do jejich předních pozic. Zastávám-li ale heslo o mrtvých jen dobře musím právě nyní přestat v případě premiéra Grosse. Budiž mu tedy země lehká, doufám, že alespoň jeho rodina je dobře zabezpečena a to nemyslím ani ironicky ani zle. Paroubkovi jsem se již částečně věnoval výše a více ani s ním si nehodlám špinit tento blog. 

Petr Nečas dalo by se říci oběť spiknutí vedeném Janou Nagyovou, které možná dokonce dodnes sám neprohlédl. Petra Nečase jsem po celou dobu jeho politické kariéry poslance, později i ministra za ODS v Topolánkově vládě, vnímal jako schopného, férového, upřímného politika. Byl-li by to ovšem soudný člověk, hodný premiérského úřadu, nikdy by nemohl nechat zajít milenecký vztah, který já vidím jako jednoznačnou vypočítavost ze strany Nagyové a spiknutí lidí, kteří řídili jí samotnou, tak daleko. Jinými slovy do té doby respektovaný poslanec, ministr skončil jako trestně stíhaný naprostý "podpantlofácký" premiér naší země a je úplně jedno zda oběť, spoluviník, nebo zločinec. Ani on nebyl zcela nepochybně hoden úřadu premiéra naší země. Navíc dnes už jen málo kdo se na něho dokáže podívat jinak, než právě na toho "podpantlofáka".

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Gross

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Paroubek

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Ne%C4%8Das

Dočasní: Jiří Tošovský (guvernér ČNB), Jan Fišer (předseda ČSÚ), Jiří Rusnok (ekonom, ex ČSSD)

Dočasným, úřednickým premiérům bych nemusel věnovat velký prostor. Tedy kdyby mezi nimi nebyl Tošovský a Rusnok.

Jiří Tošovský, do té doby guvernér ČNB ve svém krátkém premiérském období dokonal to, co "chytře" předtím započal v čele ČNB. Po vzoru "moderní ekonomie", která si bohužel nevidí dále, nežli právě na špičku nosu, "osvobodil" ČNB a nás všechny od tehdy vnímané obrovské "zátěže" v podobně státních devizových rezerv, tehdy tvořených zejména zlatem. Právě on a jeho někdejší evropští kolegové a nikdo jiný stojí za obrovským problémem naší současné ekonomiky a do nekonečna stále ředěné měny, nepodložené žádnou faktickou hodnotou.

Kde je dnes Evropské, Americké zlato a ostatní devizové rezervy? Ve vybraných zemích dálného, blízkého i středního východu zejména. Až udeří další skutečná hospodářská krize, která je již několik let pouze neúspěšně sanována jak asi dopadne na ekonomiky Euro-atlantických zemí a jak na zbytek, pro mnohé z nás, zaostalého světa? Odpovězte si samy, možná Vám pomohou moje četné předcházející blogy na toto téma. To jsem ale už hodně odbočil. 

Jan Fišer, do té doby uznávaný šéf ČSÚ, poctivý státní úředník. Stejně pokračoval i v roli premiéra tj. ničím neoslovil, ani neublížil, jen udržoval. Další jeho počínání, marný boj o post prezidenta republiky jsem nepochopil. Nevím kdo mu tento nápad vnukl a už vůbec nechápu jak mohl být, zejména medii, tak faforizován. Právě na jeho případě by se dal ukázat smysl, nebo spíše vypovídající hodnota četných průzkumů veřejného mínění. Jediným skutečným, jen v min. rozsahu ovlivnitelným, průzkumem společnosti jsou volby.

Jiří Rusnok, Zemanův muž. Stal se hlavním Zemanovým obdarovaným v jeho zdržovací taktice, která měla vést k nahrazení Sobotky včele ČSSD, Zemanovým stoupencem Haškem. Pro velké štěstí nás všech, však tato intrika Zemanovi nevyšla a Bohuslav Sobotka připravený puč se ctí ustál. Snad i tímto se dostatečně ponaučil a je připraven na další útoky mocné, ale zdá se snad slábnoucí chobotnice.

Rusnok uznávaný ekonom, ministr financí v Zemanově vládě poté ministr průmyslu a obchodu ve Špidlové "krátké" vládě. V případě úřadu premiéra nešlo o nic jiného nežli takovou vládu Zemanových veteránů, nebo ještě přesněji Zemanových úhlavních spojenců. Zajímalo by mě kolik z nich by nakonec zůstalo na různých pozicích v nové pučistické Haškově vládě, nebo ministerstvech.

Každopádně nikdo ze Zemanových věrných nepřišel k úhoně. Zeman dokáže být opravdu vděčný a drží slovo i dohody. Což je samozřejmě nesporný klad pro politika. Pro Rusnoka bylo jeho znovu objevení pouze přechodným můstek do bankovní rady ČNB. Nedivil bych se, kdyby právě on stanul v čele ČNB po Singrově vypršení mandátu v letošním roce. A dokonce si ani nemyslím, že by to byla špatná volba.

Zeman i Klaus ať si o nich můžeme myslet cokoliv, ekonomové a prognostici jsou pravdu famózní a stáli by-li právě oni v čele ČNB v rozhodujících okamžicích, nebyla by tato instituce v dezolátním stavu jako právě dnes, resp. již od doby působení Tošovského. Od realizace jeho kroků je naše měna, v podstatě pouze měnou virtuální.

Jako poučení zejména pro budoucí prezidenty, v případě jmenování možných budoucích úřednických vlád, by právě mělo být, že guvernér ČNB v následné pozici premiérské, může být daleko větším nebezpečím a daleko horší "kozel zahradníkem" nežli např. dnes často skloňovaný Andrej Babiš ve funkci ministra financí. A tímto výrokem se Babiše skutečně nezastávám. Opět nic více a nic méně než přirovnání na závěr.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_To%C5%A1ovsk%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Fischer

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Rusnok

Mohlo by Vás také zajímat:

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/489117/havel-klaus-zeman-novodobi-reprezentanti-naseho-naroda-jak-je-lze-charakterizovat.html

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/489085/matrix-ab-aneb-babis-politicky-genius-nebo-nerizena-strela-vsemocny-oligarcha.html

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/488824/moje-vanocni-a-novorocni-prani-mozna-poselstvi-nejen-mistrovi-karlu-gottovi.html

Další blog bych rád věnoval trochu jinému pohledu na Vladimíra Putina, myšleno hlavně pohledu v souvislostech dnešní doby.

Těším se Na shledanou u mých dalších blogů!

Rekapitulace a čemu se hodlám věnovat dále:

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/489454/rovnost-respekt-svoboda-aneb-jakym-smerem-se-v-blogu-hodlam-ubirat-dale.html

Moje myšlenky jsou obsaženy také v následujících blozích:

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485242/1-chces-se-opravdu-dozvedet-neco-o-sobe-o-svete-ve-kterem-zijes.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485209/2-1-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-historie-nebo-budoucnost-1-3.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485371/2-2-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-historie-nebo-budoucnost-2-3.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/485484/2-3-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-historie-nebo-budoucnost-3-3.html ,

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/486994/3-terorismus-valka-versus-velka-hospodarska-krize-den-pote-rok-pote.html

http://pavelholub.blog.idnes.cz/c/486002/4-media-nas-pomocnik-nebo-nepritel.html 

a dále i ve stále větším počtu mých komentářů aktuálních denních témat, které naleznete jak na

http://pavelholub.blog.idnes.cz/  tak i https://www.facebook.com/pavel.holub.716 .