Abych řekl pravdu, nadpis příspěvku mě zaujal svojí tuctovostí a frázovitostí tak typickou v době novoročního bilancování. Nakoukl jsem jen ze zvědavosti, jak to autor rozvine dál...aniž bych chtěl vánoční atmosféru rušit nějakou kritikou a polemikou.

I silně subjektivní a jednostranný náhled na dění ve světě by mě nechal v klidu. Je to běžné a přirozené, že lidé nahlížejí na svět ze svého úhlu pohledu, a že každý může vidět něco jiného.

Co mě ale skutečně zaujalo, je ten kontrast takového pohledu s osobním popiskem, resp.motem autora:

"Sebe, i svět kolem sebe, vnímejme z "ptačí perspektivy", ve všech souvislostech a hlavně o věcech přemýšlejme! Věřme zejména v sebe, vnímejme skutečnou realitu, osvoboďme se od všudypřítomné fikce, soustřeďme se na podstatu! Dívejme se dopředu, učme se z minulosti a neopakujme stále stejné chyby, pak budeme opravdu moudří... "

Toto je sice správné, ušlechtilé, "moudré" a nepochybně upřímně myšlené ...ale v naprostém kontrastu k tomu, jak se sám autor pak na svět dívá, jak přemýšlí a jak nakonec realitu vnímá.

A to právě ve mě vyvolává pocit beznaděje, protože to mi znovu připomíná, že mít dobré úmysly a myslet to upřímně nestačí, nic neřeší, a že a je to marné... Že to bude vždycky o frázích, osobních předsudcích a subjektivně omezeném vidění...