mýlíte se pane, my nic neovlivníme, jen naivka a idealista si to může myslet a neukazujte mi fotky zbídačených dětí asi z Afriky, na světě je jich daleko víc, ale já za jejich bídu nemohu a nemohu, není v mých silách je všechny zachránit

Ale také bude záležet na politicích a zaměstnavatelích.

Zjevně Vám unikají širší souvislosti. Zachránit vesnici? Dobrá, proč ne. Ale co pak s ní? A kam s ní? Kde vezmete volné kapacity a na jak dlouho? S lidmi nemůžete nakládat jako s věcmi nebo zvířaty.

Každá válka jednou skončí, jenže kdo původní vesnici opraví, když její obyvatele přemístíte do evropských tělocvičen? Myslíte, že jsou vesničané v tělocvičnách šťastní? Zaplatíte jim tedy ze svého hotel? Ani tam šťastní nebudou, protože jsou zvyklí na něco úplně jiného.

Je to vytloukání klínu klínem, přinášející uspokojení samozvaným mesiášům, ale problémy zodpovědným a reálně uvažujícím lidem.

Jsem něco psal o přemísťování do evropských tělocvičen? Problém je, že vy nechcete na jedné straně aby nám tady zaplavovali Evropu, ale na druhé straně jim nechcete ani napomoci k tomu, aby mohli zůstat, nebo vrátit se domů... Jinak v blogu řeším tři témata Sýrii, Ukrajinu a zbytek hladovějících na celém světě...

Souhlasím s názorem, že těm lidem se má pomáhat na jejich území. Mám pochybnost o smyslu takové pomoci, že se jim koupí jídlo na nějakou dobu. Problém není v tom, že teď náhle u nich vznikl nedostatek nějakým výpadkem, nebo katastrofou, ale v tom, že ten nedostatek je důsledek jejich životního stylu. Mají víc dětí, než dokáží uživit. Jestliže dnes před hladem zachráníme jednoho černouška, naše děti budou muset zachraňovat 10 černoušků ...

Aneb, nedávej hladovému rybu, nauč ho rybařit...

Takových rodin jsou stovky milionů. Takže i kdybychom se rozdali, nezměníme lautr nic. Ale na kondomy jim přispěji rád a pomohu tím stokrát více.

Ale to oni zas neee, to neni prej vono.

Jo, to má logiku, zachránit tisíce rodin někde v Africe, rodin, které nám příští rok přijdou osobně do Evropy poděkovat... Já nevím, ale za sebe odmítám sebemrskačství typu, že bych měl snad cítit vinu nad tím, že jsem narodil tam, kde jsem se narodil. Já nejsem Bůh a karty jsem nerozdával. A když nejsem Bůh, znamená to, že nejsem ani spasitel. Když už bych chtěl dávat nějaké peníze na charitu, tak půjdu někam, kde bydlí nějací čeští důchodci, co celý život dřeli, a co si třeba nemohou ani dovolit koupit si na Vánoce maso na řízky. Raději bych jim dal osobně peníze na léky, které potřebují, protože i jim vděčím za to, že se dnes máme tak, jak se máme. Našim lidem patří můj dík za jejich práci, ne cizím lidem za to, že jsou chudí...

Karma, what else ?

Třeba domyslet důsledky.